úterý 21. května 2013

Menšinové stanovisko k návrhu dopisu Rady ČT generálnímu řediteli Petru Dvořákovi

Na zasedání Rady dne 10. 4. 2013 jsem navrhl hlasování o postupu generálního ředitele ČT Petra Dvořáka ve věci Výroční zprávy RRTV a k obsahu jeho dopisu předsedovi VV PS P Václavu Menclovi. Navrhoval jsem, aby Rada ČT hlasováním vyjádřila nesouhlas s obsahem dopisu a postupem GŘ.
Následně bylo zjištěno, že na schůzi Volebního výnoru PSP byl rozdán další materiál z dílny ČT, který se dá v mnohém označit za útok na nezávislost nejen RRTV, ale i Rady ČT i dalších.
Na setkání Rady ČT a RRTV 24. 5. bylo shodně konstatováno, že se jedná o "hanopis" a zcela nepřípustné chování a jednání ze strany generálního ředitele Petra Dvořáka. Předseda Rady ČT pak přislíbil, že v tomto smyslu připraví dopis generálnímu řediteli.

Na zasedání Rady ČT dne 15. 5. 2013 však tento dopis nebyl odsouhlasen, přestože je velmi velmi diplomatický:
Vážený pane generální řediteli,

Rada České televize se seznámila jak s Vaším dopisem, který jste dne 9. dubna 2013 adresoval Volebnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, tak s ostatními písemnými materiály, jež s věcí souvisejí, včetně Výroční zprávy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, a dospěla k závěru, že se s obsahem těchto materiálů a s Vaším postupem neztotožňuje a doporučuje Vám, abyste vůči Radě pro rozhlasové a televizní vysílání nastolil vstřícné spolupracovnické vztahy respektující autoritu a zákonné poslání této instituce.

S pěkným pozdravem

Doc. PhDr. Milan Uhde
Předseda Rady České televize
Kurzívou je uveden návrh na doplnění textu dopisu





Zdůvodnění nehlasování
pro schválení Odůvodnění významné veřejné zakázky
"Výstavba nového studia ČT v Brně“,
předložené generálním ředitelem ČT dne 15. 5. 2013

Rada ČT již delší dobu diskutovala zda je oprávněna schvalovat Odůvodnění významné veřejné zakázky podle zákona o veřejných zakázkách 137/2006 Sb.
Podle zákona o České televizi ne. Zákonodárce při novele zákona o veřejných zakázkách neprovedl novelu zákona o ČT a proto Rada ČT tuto kompetenci nemá.
Jsem přesvědčen, že nové televizní studio v Brně být musí, dříve nebo později. Nemohu však hlasovat v rozporu se zákonem o ČT. Proto jsem se, i v souladu se svými předchozími hlasováními o rozpočtu ČT a strategických plánech a v rámci zachování konzistentního názoru, odmítl hlasování účastnit.

Členové Rady ČT měli k dispozici i tento text:


Vyjádření k právnímu rozboru Rowan Legal
právnímu posouzení otázky, který orgán rozhoduje
o hospodaření ČT ve smyslu §156 odst. 5
zákona 137/2006 Sb.

Zdroje:
• Listina základních práv a svobod
• Zákon 1/1991 Sb., Ústava
• zákon 483/1991 Sb., o ČT
• Zákon 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách ve znění pozdějších předpisů
• Zákon 513/1991 Sb., obchodní zákoník
• Zákon 6/1993 Sb., o ČNB
• usnesení NS ze dne 1. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1860/2003
• rozhodnutí NSS 0102 1As 100/2011 ve věci Kasík versus Český rozhlas

Otázku A rozhodl Rowan Legal správně, ale zbytečně. Už před ním ji rozhodla jak Česká televize sama, neboť vypisuje veřejné zakázky, tak i soud, který přikázal České televizi plnění informační povinnosti dle zákona 106/1999 Sb. a uznal ji jako povinným subjektem dle § 2 odst. 1. tohoto zákona.

Odůvodnění:

V § 2 zákon o ČT vysvětluje i účel existence ČT – tedy to, v čem spočívá ona tolik skloňovaná veřejnoprávnost. „Naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu“. Zachovat mediální pluralitu znamená zachovat veřejnou službu funkční v celém spektru činností (činností dle § 3) elektronických médií na „relevantním“ mediálním trhu (ČR). Podstatné je zejména naplňování demokratických potřeb společnosti, což není zájem hospodářský, ale kulturní a sociální.

1. V souvislosti se stížností Tomáše Němečka vůči rozhodnutí generálního ředitele ČT Rada disponuje stanoviskem advokáta Rozehnala, které vypracoval pro kauzu zveřejňování rozpočtu ČT a stanoviskem JUDr. Syllové, ředitelky Parlamentního institutu, k téže kauze. Členové Rady z těchto dvou dokumentů mohli vyčíst, že Česká televize je veřejnou institucí, pobírající veřejné prostředky, podléhající tudíž v plném rozsahu své činnosti veřejné kontrole. Veřejnou kontrolu vykonává Rada. To je rozhodnuto v rozsudku 10A 289/2011 26-35 Městského soudu v Praze, dle nálezu III. ÚS 672/02 a navazujícího nálezu I. ÚS 260/06, stejně jako v rozsudku NSS 5 As 57/2010-79 a odstavce 34, 36 a 38 rozhodnutí NSS 0102 1As 100/2011 ve věci Kasík versus Český rozhlas dle kterého je analogicky Česká televize též veřejný ústav, byť v jiné souvislosti. Jednoznačně je to potvrzeno i bezproblémovým schválením parlamentem v souvislosti s novelou zákona o NKÚ, kde je zařazena ČT mezi taxativně vyjmenované organizace, které mají podléhat kontrole NKÚ v plném rozsahu oprávnění NKÚ.

2. Je tomu tak i dle kritérií EU – Směrnice Evropské Komise 80/723/EHS ze dne 25. června 1980 o zprůhlednění finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky a o finanční průhlednosti uvnitř jednotlivých podniků, ve znění směrnice Komise 93/84/EHS a směrnice Komise 2000/52/ES, a navazujícího Sdělení Evropské Komise o použití pravidel státní podpory na veřejnoprávní vysílání 2001/C 320/04, podpořeného rozhodnutím EK K (2003) 4497 – 2004/838/ES a rozsudkem ESD ve věci TF1 versus Komise T-17/96 z roku 2005 a T-354/05 z roku z roku 2009.


3. ČT je tudíž i veřejným zadavatelem ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 písm. d) zákona 137/2006 Sb. (bod 19 vyjádření Rowan Legal) a vztahuje se na ni ustanovení § 156 odst. 1 písm. d), které říká, že veřejný zadavatel podle § 2 odst. 2 písm. d) předloží odůvodnění podle odstavce 1 u významné veřejné zakázky ke schválení orgánu rozhodujícímu o otázkách jeho hospodaření podle zvláštního právního předpisu (například § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 6/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.)

Odůvodnění obsahuje:
odůvodnění

a) účelnosti veřejné zakázky,
b) přiměřenosti požadavků na technické kvalifikační předpoklady,
c) vymezení obchodních a technických podmínek veřejné zakázky ve vztahu k potřebám veřejného zadavatele,
d) stanovení základních a dílčích hodnotících kritérií a způsobu hodnocení nabídek ve vztahu k potřebám veřejného zadavatele.

4. Je ovšem nesprávné vykládat ustanovení o orgánu schvalujícím odůvodnění dle § 156 odst. 4 ve vazbě na § 2 odst. 2 písm. c), který je platný pro zadavatele územní samosprávný celek. Odůvodnění následuje níže.

Otázku B 16 – 17 a C (orgán schvalující odůvodnění ve smyslu §156 odst. 1 zákona 137/2006 Sb. ve znění s účinností od 1. 4. 2012 s výjimkou ustanovení odst. 3 věta druhá a třetí, které nabývají účinnosti dnem 1. 1. 2004), rozhodl Rowan Legal špatně.

Odůvodnění:
Kontrola (předběžná, průběžná i následná) Radou ČT a její dozorčí komisí NENÍ rozhodováním, ani jinou formou řízení ČT. Na rozdíl od obcí a krajů.

Rada není funkčně nadřazena generálnímu řediteli v jiných oblastech působnosti, než jí přímo určuje zákon. Ve všech ostatních oblastech působnosti rozhoduje generální ředitel při zachování zásad účelného a hospodárného využívání finančních zdrojů a majetku samostatně (v otázkách personálních, mzdových, nakládání s finančními aktivy a pasivy, movitým majetkem a právy až do výše schváleného rozpočtu či dlouhodobého plánu rozvoje, v otázkách aplikace zákona 106/1999 Sb., v plnění úkolů souvisejících s mimořádnými situacemi a s úkoly dle volebního zákona apod.).

 § 5 zákona 6/1993 Sb. o České národní bance, který je dán jako příklad v poznámce pod čarou zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, zní:

§ 5

(1) Nejvyšším řídícím orgánem České národní banky je bankovní rada České národní banky (dále jen „bankovní rada“). Bankovní rada určuje měnovou politiku a nástroje pro její uskutečňování a rozhoduje o zásadních měnově politických opatřeních České národní banky a opatřeních v oblasti dohledu nad finančním trhem.

(2) Bankovní rada dále zejména
a) stanoví zásady činnosti a obchodů České národní banky;
b) schvaluje rozpočet České národní banky,
c) stanoví organizační uspořádání a působnost organizačních jednotek České národní banky;
d) stanoví druhy fondů České národní banky, jejich výši a použití;
e) vykonává práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů vůči zaměstnancům České národní banky. Těmito úkony může pověřit jiné osoby z řad zaměstnanců,
f) uděluje souhlas k podnikatelské činnosti zaměstnanců České národní banky,
g) stanoví mzdové a další požitky guvernéra; mzdové a další požitky viceguvernérů a dalších členů bankovní rady stanoví guvernér,
h) rozhoduje o rozkladech proti rozhodnutím České národní banky v prvním stupni.

§ 8

Jménem České národní banky jedná navenek guvernér. V době jeho nepřítomnosti ho zastupuje jím pověřený viceguvernér.

Ze znění § 5 odst. 1 jasně vyplývá, že Bankovní rada ČNB je nejvyšším výkonným, řídícím kolektivním orgánem instituce jako správní rada jmenovaná prezidentem, což je v bankovním světě obvyklé. To podporuje i § 8, který říká, že navenek jedná za ČNB člen její bankovní rady – guvernér a v době jeho nepřítomnosti ho zastupuje jím pověřený viceguvernér.

ČT řídí a jejím statutárním orgánem je generální ředitel, v době nepřítomnosti zastupuje generálního ředitele jím pověřený zástupce, za ČT navenek jedná taktéž generální ředitel a nikoliv předseda Rady. Ten není ani mezi osobami, které mají za ČT podpisové právo. Rozhodovat nemůže. Je první mezi rovnými.


Rada ČT je pouze „orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize“ a není nadána „vrchnostenskou pravomocí“ tak, jako Rada ČNB. (k tomu srov. blíže srov. Beran, K. Právnické osoby veřejného práva. Praha: Linde, 2006. s. 39). Má tedy přes několik shodných znaků naprosto jiné právní postavení. Není nejvyšším orgánem řízení organizace.


Rozdílené postavení veřejné správy a instituce či organizace, která je součástí veřejné správy

6. Územní samosprávný celek i obec jsou součástí veřejné správy. Stát je zřizovatelem obce, vykonává nad její činností dohled prostřednictvím civilně správního úseku MV, svěřuje jí přenesenou působnost státu. Totéž se týká příspěvkové organizace, o jejíž existenci (i výši příspěvku) rozhoduje obec/kraj jako zřizovatel, aniž výši příspěvku má určenou zákonem. Česká televize má výši svého příspěvku na plnění veřejné služby určenu zákonem, o její existenci nerozhoduje vláda ani jiný orgán veřejné správy.

7. Česká televize není součástí veřejné správy – dle § 1 odst. 3 stát neodpovídá za závazky České televize a Česká televize neodpovídá za závazky státu.

8. Odst. 3 určuje i absenci přímé kompetenční vazby ČT na stát a nepřímo definuje zvláštní postavení ČT dle veřejného práva. Za závazky je v tomto případě nutno považovat závazky nehmotné i hmotné.


9. Aby bylo možné na orgán ČT – Radu ČT pohlížet obdobně, jako na orgán veřejné moci (obecní nebo krajské zastupitelstvo, resp. jeho Radu), musel by tento orgán být orgánem, na jehož rozhodování by se vztahoval soudní řád správní. To judikoval Nejvyšší správní soud v bodu 23 odůvodnění rozhodnutí NSS 0102 1As 100/2011 a zdůraznil přitom, že by musely být kumulativně splněny tři požadavky:

a. jde o orgán moci výkonné či jiný typ orgánu uvedený v § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ;
b. tento orgán rozhoduje o právech a povinnostech fyzických a právnických osob;
c. rozhodování se děje v oblasti veřejné správy

Výjimku tvoří rozhodování ČT resp. Jejího generálního ředitele o právu občanů na informace o ČT. Zde je správní řád použit, ale pouze v rámci lex specialis.

Postavení ČT

10. Česká televize je zřízena zákonem – lex specialis. Je (§1 odst. 2) právnickou osobou, která hospodaří s vlastním majetkem… Česká televize vlastními úkony nabývá práv a zavazuje se.

11. Česká televize je zřízena k plnění úkolů nehospodářské povahy (poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb na celém území České republiky za účelem naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu (dále jen „veřejná služba v oblasti televizního vysílání“ – § 2 odst. 1). Jejím zřizovatelem byl stát prostřednictvím Parlamentu. Ten zároveň stanovil zákonem způsob řízení i kontroly.

12. Statutárním orgánem ČT, určeným k řízení, tvorbě rozpočtu, jeho čerpání, rozhodování o majetku a závazcích s výjimkou taxativně vyjmenovaných, rozhodování a zastupování ČT navenek, je generální ředitel (nikoliv „správní“ či „dozorčí“ rada). Tedy ještě jednou, aby to bylo všem jasné:

Statutárním orgánem ČT není Rada, ale generální ředitel a řada exekutivních rozhodnutí je v jeho výlučné působnosti, do které Rada nemůže a nesmí zasahovat.

Postavení Rady ČT

13. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2004, sp. zn. NS 21 Cdo 1860/2003 o vztahu podřízenosti a nadřízenosti mezi generálním ředitelem ČT a Radou ČT vyplývá, že „účastníci tohoto vztahu jsou navzájem v rovném postavení odvozeném z určujících zájmů stejného typu a stejné strukturální úrovně, kdy žádný z účastníků nevystupuje vůči druhému jako nositel veřejné svrchované moci a tím jako silnější subjekt, který je právně způsobilý autoritativně (pod správním donucením) rozhodovat o jeho právech a povinnostech.“


14. Parlament stanovil způsob a rozsah své vlastní kontroly činnosti ČT – definoval (na základě Doporučení Rady Evropy) zákonem její orgán, který ale pouze zastupuje veřejnost. Definoval jeho úkoly i jeho odpovědnost Parlamentu a způsob výkonu této odpovědnosti. Učinil tak přenesením působnosti veřejné moci na laický, parlamentem volený orgán vnější kontroly, který nepodléhá pravomoci interní – pravomoci generálního ředitele. K přenesení působnosti veřejné moci prostřednictvím zákona na orgán – Radu došlo v rozsahu zákonem stanoveném.


15. Orgán není organizace. Gramatický výklad nás vede k tělu a jeho orgánům, bez kterých je funkce těla nemožná.

§ 4

(1) Orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize je Rada České televize (dále jen „Rada“)

(5) Rada je ze své činnosti odpovědna Poslanecké sněmovně.
(6) Členství v Radě je veřejnou funkcí.

16. Rada nemá právní subjektivitu, organizačně je zvláštní integrální součástí právnické osoby České televize, se specifickými oprávněními, plynoucími jí z §§ 4-8b lex specialis (zákona o ČT), ve všech ostatních otázkách je povinna řídit se ustanoveními lex generalis, včetně obchodního zákoníku.

To znamená, že Rada musí respektovat, že statutárním orgánem ČT není Rada, ale generální ředitel a řada exekutivních rozhodnutí je v jeho výlučné působnosti, do které Rada nemůže a nesmí zasahovat. Povinností dle obchodního zákoníku je pro Radu (a každého jejího člena) i dbát na oprávněné zájmy společnosti, jejíž je součástí.

17. Veřejnost má právo kontrolovat VEŠKEROU činnost České televize. Tedy jak managementu, tak i Rady. Nečiní tak ani v jednom případě přímo, s výjimkou vyžadování informací, na něž má právo dle zákona 106/1999 Sb. z důvodu, že ČT je veřejnou institucí.

18. Činnost managementu Rada pouze kontroluje – na základě mandátu, který volení zástupci občanů (poslanci) dali členům Rady, činnost Rady kontroluje Poslanecká sněmovna na základě mandátu, který občané (veřejnost) dali voleným zástupcům (poslancům). To je imperativní příkaz zákona o ČT, čili lex specialis.

Působnost Rady ČT

Do působnosti Rady a jí zřízené dozorčí komise náleží dle §§ 8, 8a a 9

a) jmenovat a odvolávat generálního ředitele a na jeho návrh ředitele televizních studií;
b) schvalovat rozpočet České televize, přehled pohledávek a závazků a účetní závěrku České televize podle zvláštního právního předpisu, ověřenou auditorem podle zvláštního právního předpisu
c) kontrolovat (prostřednictvím dozorčí komise) účelné a hospodárné využívání finančních zdrojů a majetku České televize podle schváleného rozpočtu, plnění povinností České televize převádět a používat výnosy z vysílání reklam v souladu s tímto zákonem a zvláštním právním předpisem a na zjištěné nedostatky písemně upozorňovat generálního ředitele, (členové dozorčí komise mohou s vědomím generálního ředitele nahlížet do všech účetních dokladů, účetních záznamů a dalších písemností České televize, které mají vypovídací schopnost o zjišťovaných a souvisejících skutečnostech, a o těchto skutečnostech požadovat ústní nebo písemné informace od příslušných zaměstnanců České televize.)
d) sledovat naplňování požadavků práva Evropských společenství – Směrnice Komise 80/723/EHS ze dne 25. června 1980 o zprůhlednění finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky a o finanční průhlednosti uvnitř jednotlivých podniků, ve znění směrnice Komise 93/84/EHS a směrnice Komise 2000/52/ES – na transparentnost finančních vztahů v České televizi
e) schvalovat na návrh generálního ředitele Statut České televize,
f) předkládat Poslanecké sněmovně ke schválení Kodex České televize, který stanoví zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání; porušení Kodexu České televize je kvalifikováno jako porušení pracovní kázně podle zvláštního zákona,
g) schvalovat návrhy generálního ředitele na zřizování nebo zrušení televizních studií (§ 9 odst. 9) a návrhy podle § 9 odst. 8,
h) rozhodovat o stížnostech týkajících se generálního ředitele,
i) dohlížet na plnění úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání (§ 2 a 3) a na naplňování zásad vyplývajících z Kodexu České televize a za tím účelem vydávat stanoviska a doporučení týkající se programové nabídky,
j) schvalovat dlouhodobé plány programového, technického a ekonomického rozvoje,
k) zřizovat dozorčí komisi (§ 8a), schvalovat její kontrolní řád (§ 8a odst. 7) a stanovit výši odměn členů dozorčí komise (§ 8b odst. 4),
l) určovat mzdu generálního ředitele
m) udílet předchozí souhlas Rady k uzavření smlouvy o pronájmu nemovitostí nebo jejich částí v majetku České televize na dobu delší než 3 měsíce nebo smlouvy o převodu, popřípadě zatížení nemovitostí nebo jejich částí v majetku České televize. (§ 9 odst. 8)
n) udílet předchozí souhlas Rady k zřízení a zrušení televizních studií s výjimkou TS Brno a TS Ostrava (§ 9 odst. 9)
o) kontrolovat činnost generálního ředitele v plném rozsahu jeho vlastní činnosti (§ 9 odst. 2), včetně naplňování povinnosti vyplývajících ze zákona č. 231/2001 Sb. (§ 9 odst. 7 písm. a)), zásad Kodexu České televize (§ 9 odst. 7 písm. a)), povinností stanovené zákonem (o ČT) nebo Statutem České televize (§ 9 odst. 7 písm. b))

19. Rada reprezentuje veřejnost, která veřejnou mediální službu financuje – není sborem odborníků, vybíraných na základě výběrového řízení dle meritokratorních kritérií (na základě ekonomické či jiné odborné kvalifikace), ale je zastoupením laiků – investorů, volených voleným orgánem veřejné moci, majícím na zřeteli aktuální podobu obsahu a rozsahu veřejného zájmu a plnění veřejné služby.

20. Tímto má rada určeny pravomoce i vzhledem k zákonům – Rada je oprávněna ke přímému rozhodování a kontrole pouze v mezích své působnosti dle § 8, 8 a 9 vlastního zákona, v ostatních případech pak pouze ke kontrole samostatné činnosti generálního ředitele (včetně zákona 231/2001 Sb.). V těchto otázkách ředitel rozhoduje samostatně ve své vlastní výlučné působnosti. Rada může generálnímu řediteli pouze vytknout porušení povinností, plynoucích mu ze zákona, případně podat trestní oznámení na důvodné podezření ze spáchání trestného činu, není ale oprávněna zrušit jeho rozhodnutí ani jako správní rada, zřizovatel, ani jako odvolací orgán vůči tomuto rozhodnutí.


21. Rada si musí být vědoma toho, že

a. má striktně určené povinnosti, které jí ukládá zákon (§ 8 a 9) a je povinna tyto povinnosti důsledně a beze zbytku plnit zákonem uloženým způsobem.

b. je integrální součástí instituce, kde vykonává kontrolu a nemůže tuto instituci poškozovat neuváženými a právně pochybnými rozhodnutími (usneseními) nebo činy. Musí mít neustále na zřeteli prospěch veřejné služby.

c. kontrola (předběžná, průběžná i následná) Radou a její dozorčí komisí NENÍ jinou formou řízení a Rada nesmí vykonávat na generálního ředitele nátlak, aby činil ve své působnosti rozhodnutí, které činit nechce nebo nečinil rozhodnutí, na které má výlučné právo

d. generální ředitel má za jím řízenou instituci odpovědnost, v mnoha případech i trestněprávní, plynoucí mu z obchodního zákoníku a řadu dalších právních předpisů. Narozdíl od Rady, která rozhoduje pouze o otázkách, které zákon přikazuje rozhodovat, rozhoduje ve sboru, (bez individuální odpovědnosti) a která není za svá rozhodnutí odpovědna ani jako celek (nemá odpovědnost a není právním subjektem, ani jako jednotlivci), mimo případů vyjmenovaných taxativně přímo v zákoně.

e. nesoulad názorů Rady (jako orgánu – čili většiny) s exekutivními rozhodnutími generálního ředitele a nepřetržitá polemika o výkonu jeho mandátu je vyjádřením neodpovědnosti členů Rady při volbě GŘ, znevažováním této generální povinnosti Rady a dříve nebo později musí vést k návrhu na odvolání generálního ředitele Radou nebo k návrhu na odvolání Rady Poslaneckou sněmovnou, pokud by Poslanecká sněmovna vykonávala svědomitě svou odpovědnost za práci Rady.

f. Obě dvě strany tohoto vztahu musí vědět, že

i. neexistuje soud, který by podal výklad zákona o ČT a povinností Rady či jejich porušení. Tato ústavní odlišnost dává oběma stranám moc i odpovědnost nalézat právo v souladu vzájemných vztahů a kompromisu při možných kompetenčních sporech.

ii. Rada rozhoduje ve sboru

iii. za své rozhodnutí v mezích zákona nejsou Rada ani členové odpovědni. Náklady a odpovědnost za případnou škodu nese orgán řízení – statutární orgán ČT, čili generální ředitel.

iv. Parlament zároveň určil, že Rada je ze své činnosti odpovědna Poslanecké sněmovně. Její rozhodnutí tak má zvláštní povahu a není také přezkoumatelné soudem.

Ústavní omezení činnosti Rady ČT

22. Vzhledem k tomu, že ČT byla zřízena veřejným právem, stejně jako její Rada, platí pro ni ústavní omezení, že její orgán (v přenesené působnosti veřejné moci) nemůže činit nic, co mu zákon přímo neukládá.

„Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“ (Článek 2, odst. 2 Listiny).

23. To je zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, která má, formulována v Listině základních práv a svobod vzhledem k hierarchii právních norem a subsidiaritě přednost před jakýmkoliv výkladem jednotlivosti zákona.

24. Zásada subsidiarity definuje, že nelze postupovat podle lex universalis, jestliže je v lex specialis předmětná materie definována odlišně.

25. Podzákonné právní předpisy (vyhlášky, nařízení a jiná pravidla a rozhodnutí), které orgány veřejné moci vydávají, musejí být secundum et intra legem – vydané na základě zákona a pouze v jeho mezích. Stejně tak je nutno nahlížet na rozhodnutí, učiněná orgánem přenesené působnosti Parlamentu – Radou ČT.

26. V otázkách, které nejsou upraveny rozsahem pravomoci Rady v § 8 a 9, nesmí Rada ČT činit nic jiného, než sdělovat řediteli svůj názor, který ale nesmí činit závazným. V otázkách programových může pouze vydávat obecná doporučení.

27. Strategie naplňování poslání organizace není strategie řízení organizace.

V otázkách strategie naplňování poslání organizace – v plánech dlouhodobého rozvoje – § 8 odst. j) (což není strategie řízení), schvaluje Rada ČT tyto plány na základě jejich předložení ředitelem. Tedy ani v tomto případě Rada plány sama netvoří – nedefinuje rozsah a obsah veřejné služby, ani rozsah potřeb či užití majetku k jejímu naplňování. Nicméně dle § 9 odst. 8 udílí předchozí souhlas s nákupem a zcizením či pronájmem nebo zástavou nemovitostí, zřízení a rušení studií.


28. To Rada učinila, podle dodaných informací:

a.

i. Schválila řediteli na jeho návrh dle § 8 odst. 1 písm. j) plán dlouhodobého rozvoje, v něm schválila záměr výstavby studia

ii. Nechala si předložit ředitelem řadu upřesňujících dokumentů a studií,

iii. Vyslechla informace managementu studia i generálního ředitele na veřejném zasedání

iv. Schválila řediteli na jeho návrh dle § 8 odst. 1 písm. b) rozpočet, v němž tvoří výstavba studia nezanedbatelnou částku.

v. zkontrolovala ze své povinnosti dle § 8 odst. 1 písm. c) soulad smlouvy o koupi pozemku se zákonem a zájmy ČT prostřednictvím své dozorčí komise

vi. vyslovila předběžný souhlas Rady dle § 9 odst. 8 s koupí pozemku

vii. schválila v rámci rozpočtu částku na nákup pozemku.

viii. schválila zprávu o hospodaření s kladným výsledkem auditora

b. Kontroluje průběžně dle § 8 odst. 1 písm. c) účelné a hospodárné využívání finančních zdrojů a majetku České televize, shodu závazků (smluv) se zákonem i rozpočtem, a to prostřednictvím dozorčí komise Rady.

i. pravidelně se nechává informovat o stavu výstavby a bere na vědomí informace generálního ředitele v této věci

Tím naplňuje požadavek zastupování veřejnosti při kontrole, daný zákonem.



Postavení statutárního orgánu ČT – generálního ředitele

29. Televizi jako právnickou osobu (dle §1 odst. 2) řídí jako statutární orgán ředitel (§ 9 odst. 1). Jelikož lex specialis neupravuje definici „statutární orgán“, použije se obchodní zákoník jako lex generalis. Termíny „právnická osoba“ i „hospodaření s majetkem“ odkazují přímo na povinnosti managementu (i Rady) konat s péčí řádného hospodáře při správě cizího majetku dle ObchZ a odůvodňují nepřímo i výlučné právo (a k němu se vážící odpovědnost) výkonného managementu v čele se statutárním orgánem (generálním ředitelem ČT dle § 9 odst. 1 lex specialis). Ředitel je tedy za řízení odpovědný i ve smyslu ustanovení občanského, pracovního a obchodního práva. Je zodpovědný jak hmotněprávně, tak trestněprávně.

„Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil orušením právní povinnosti.“


To je povinnost daná občanským zákoníkem jako lex generalis. Odpovědnost každého občana je dána jak charakterem jednání (který odporuje zákonu), tak porušením povinnosti jednat (s péčí řádného hospodáře), opomenutím povinnosti jednat (z neznalosti, která neomlouvá nebo nedbalosti), nebo povinností jednání se zdržet (překročení pravomocí, neoprávněné jednání, protizákonné jednání).

Zákon o ČT jako lex specialis problematiku odpovědnosti za porušení povinností Radou nebo generálním ředitelem výslovně neřeší s výjimkou podmínek odvolání generálního ředitele a podmínek odvolání člena Rady nebo celé Rady.

K výkladu je třeba použít obecné právní předpisy – lex generalis.


Podstatná je obecná odpovědnost za škodu na subjektivním principu, která vyplývá z ustanovení § 415 ObčZ (obecná prevenční povinnost – nesplnění povinnosti předcházet hrozícím škodám) § 420 a násl. občanského zákoníku. Ty stanoví, že „každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.“

Škodou se ve smyslu občanského práva rozumí majetková újma (ztráta), kterou lze objektivně vyjádřit (vyčíslit) penězi. Základními předpoklady odpovědnosti jsou:

 porušení právní povinnosti (existence protiprávního úkonu, který má povahu buď jednání nebo opomenutí jednat)

 existence škody

 příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a způsobením škody

 zavinění (a to jak nedbalostní, tak i úmyslné)



Nedbalost může být jak nevědomá (neznalost zákona neomlouvá), tak vědomá (opomenutí povinnosti). U člena Rady jako veřejného funkcionáře se předpokládá informovanost o tom, o čem hovoří i informovanost o právním rámci vyřčeného. I když třeba člen Rady nechtěl svým jednáním škodu způsobit, možná ani nevěděl, že ji způsobit může, vzhledem k okolnostem a své funkci o protiprávnosti jednání vědět mohl a měl.



Nedbalost může být jak nevědomá (neznalost zákona neomlouvá), tak vědomá (opomenutí povinnosti). U člena Rady jako veřejného funkcionáře se předpokládá informovanost o tom, o čem hovoří i informovanost o právním rámci vyřčeného. I když třeba člen Rady nechtěl svým jednáním škodu způsobit, možná ani nevěděl, že ji způsobit může, vzhledem k okolnostem a své funkci o protiprávnosti jednání vědět mohl a měl.



Rada není kompetentní rozhodovat ve věci samostatné působnosti generálního ředitele, a to ani na jeho žádost.