VÝCHOVA V RODINĚ POD VLIVEM MÉDIÍ

Člověk vyrůstá uprostřed mnoha podmínek, které se podílejí na utváření jeho osobnosti, poměru ke světu, hierarchii hodnot. Zvláště silně působí na mladé osoby hromadné sdělovací prostředky: tisk, rozhlas, televize, časopisy, film, CD, DVD, video kazety, počítače, dokonce i „obyčejný“ telefon. Sdělovací prostředky samy o sobě mohou být jistě nositelem dobra. Vychovávají, informují, pomáhají navázat rychlý kontakt s druhým člověkem, poskytují zábavu. Působení médií na člověka je jistým druhem komunikace. Ve vědomí i podvědomí osoby zůstává po každém kontaktu s médii „stopa“ jejich vlivu a působení. Výsledkem toho pak je formování postojů příjemce obsahu médií vůči okolní realitě, vůči sobě samému, druhým lidem (a třeba i vůči Bohu).

Můžeme pozorovat, že hromadné sdělovací prostředky dnes velmi často působí, nebo se o to alespoň snaží, ve prospěch člověka. Týká se to především mladých lidí a dětí. Přesto, či právě proto, je důležité, aby rodiče i vychovatelé nebagatelizovali význam médií v procesu výchovy. Hrozby ze strany médií plynou přede vším z toho, že média člověka nejen utvářejí, ale i využívají. Mají své přesně definované cíle a záměry. Jestliže člověka působícího v médiích ovládá touha po zisku, získání moci, tehdy se média stávají nebezpečnými. Mimo to jako příjemci nikdy nevíme, kdo ve skutečnosti „mluví“ skrze média a co je hlavním cílem jeho sdělení, které k nám
směřuje.

Zlo, tedy negativní působení, předávané cestou médií není jasně pojmenováno. Aby bylo dosaženo cíle, musí být skryté. K tomu slouží jisté techniky, o kterých však zodpovědný příjemce musí vědět. Demaskování takového zla pak vede k omezení jeho vlivu. Rodiče, a vychovatelé vůbec, jsou zodpovědní za výchovu nového pokolení. Znamená to, že jsou povinni pečovat o zformování zralé osobnosti dítěte. Musí být zvláště citliví na všelijaké způsoby a pokusy o špatný vliv na děti. Proto je důležité, aby znali mechanismy používané hromadnými sdělovacími prostředky, kterým jsou – často nevědomě – vystaveny jejich děti i oni sami. Je třeba rozvinout aktivitu rodičů – jako příjemců i jako vychovávatelů.

Aktivní postoj pomáhají zachovávat určité zásady:

1) životní (společenská, náboženská …) formace

2) znalost sdělovacích prostředků, které děti používají

3) „zamykání“ sdělovacích prostředků – čili kontrola jejich používání

4) znalost obsahů sdělení

5) vlastní „konzumace“ médií

Ad 1)
Životní (náboženská …) formace spočívá v utváření světonázoru (víry …) a vlastní hierarchie hodnot. Primát bytí před vlastněním – ducha před materií – etiky před technikou. Jde o dlouhodobé, ale stálé, prohlubování znalostí, užívání literatury, dodržování všeobecných pravidel v mezilidských vztazích (Desatero), život v rodině i mimo ni.

Ad 2)
Znalost sdělovacích prostředků znamená poznání hromadných sdělovacích pro středků i způsobů jejich působení na člověka. Jde v podstatě o audiovizuální výchovu, do které patří jazyk médií i formy přenosu informací. Příjemce, zvláště rodiče a vychovatelé, si musí být vědomi toho, že média jsou nositeli pravdivých, ale často i ne pravdivých in formací, falše a lži. Přítomnost nebo nepřítomnost pravdy v médiích je závislá na potenci producenta, tvůrce programu, či vlastníka prostředku. Průměrný příjemce ale ve skutečnosti neví, kdo opravdu stojí za sdělovacím prostředkem, jakými zásadami se řídí v životě a co je hlavním cílem jeho čin nos ti. V situaci, kdy vydavatelé jsou lid mi zaměřený mi na vlast ní zájmy, nesloužící dobru příjemců,
máme co do činění se zneužíváním médií a zotročováním příjemců. Pak se naskýtá prostor pro morální hanebnosti – manipulaci a propagandu. Propaganda je plánované působení, které má za cíl formaci jistých postojů. Příkladem může být reklama. Vytváří postoje konzumismu vůči promovaným předmětům. Oslabuje schopnost člověka k sebeovládání a vytváří umělé potřeby.
Při každé formě propagandy dochází k zastínění jedněch elementů, faktů, značek, a zdůraznění jiných. Ve výsledku příjemce informace získává ne úplný až zfalšovaný obraz reality jako pravdu. Může být tedy do jisté míry pod ve den. Propaganda i manipulace zkrátka usilují o to, aby příjemce, který se plně oddá jejich vlivu, začal myslet tak, jak si na plánoval producent – aby ztratil vlast ní způsob myšlení a vidění světa, rezignoval na vlastní analýzu skutečnosti, přestal používat svobodnou a rozumnou vůli. Lidé z médií si to často nepřipouští, ovšem rodiče si musí uvědomovat, že média nejsou autoritou pro všechny oblasti života. Poskytují pouze výběr určitých informací. Signalizují jisté jevy. Mohou být pomocí při výchově a formaci – ale nemohou je zastoupit. Jsou nástrojem v rukách nedokonalého člověka – často i nezodpovědného.

Ad 3)
„Zamykání...“ spočívá v jejich uvědomělém neužívání. Lidé často preferují jeden sdělovací prostředek. Spojují s ním mnoho času. Avšak mnohem lepší by bylo zajímat se také o jiné formy masové komunikace. Tak ten, kdo čte mnoho časopisů, by měl například mnohem více využívat také sluch pro příjem informací. Poslouchat rozhlas a hudbu. Kdo nadměrně používá počítač, měl by redukovat čas strávený před televizorem. Zde by se tisk a rozhlas mohli stát dalším způsobem kontaktu se světem. Velmi důležité je dělání přestávek při využívání médií. Ticho a klid, zavřené oči – to jsou formy relaxace, odpočinku i návratu k harmonii a vnitřnímu řádu, tak potřebných vůči množství informací. Využívání médií jde často ruku v ruce s fyzickou pasivitou. Důležité je tedy i cvičení a trávení času v přírodě.

Ad 4)
Znalost obsahu... Rodiče a vychovatelé by měli vědět, co sledují, poslouchají a čtou jejich děti.
Obrazy i slova, opouštějící morální normy jsou pro mladé pokolení škodlivé. Ztěžují, dokonce i po mnoha letech, dozrávání osobnosti. Mnohem více než slova zapadá do vědomí člověka způsob jejich vyslovení – obraz, forma, kolorit, hudba, barva zvuku. Bravo, Dívka, Pop-corn jsou časopisy směřující k dnešní mládež, ale po strádající jakýkoli znak časopisu vychovávajícího. Používají metodu M–S–M (móda – sex – muzika). Rodiče často obsah vůbec neznají, stačí jim podtitul „nejpopulárnější časopis mládeže Evropy“ nebo „měsíčník mladých“ a již se cítí osvobozeni – vyvázáni – z povinnosti verifikovat je jich obsah. Domnívají se totiž, že redaktoři jsou renomovaní pedagogové a zodpovědní morální lidé. Obsah, forma i jazyk těchto časopisů bohužel brzdí kulturní, intelektuální i morální rozvoj mládeže.

Ad 5)

Vlastní spotřeba médií... „Konzumace“ médií má spočívat v jejich využívání pro vlast ní dobro.
Jde především o:
- správný výběr vysílání, programů, článků
– ne sledování, poslouchání a čtení všeho
- diskusi nad obsahem a formou předávaných informací. Správně zformovaný příjemce dokáže i ze špatných a ne dokonalých mediálních produktů vytěžit poučení: jak se to nemá dělat.
- Vlastní práci se sdělovacími pro střed ky. Využívání médií jako pomoci k formaci vlastních schopností a dovedností. Má-li někdo rád hudbu, musí sám hrát na nějaký nástroj. Sleduje-li někdo mnoho filmů, má psát recenze. Čte-li mnoho časopisů, ať sbírá vyjádření na dané téma.
Učí se tak analýze a syntéze obsahů.

Co si hrají naše děti? Počítačové hry

Počítač, „písíčko“, inteligentní mašina, se sice sotva vyrovná možnostem lidského rozumu, je však pro dnešního člověka velmi výhodným nástrojem v každodenní práci. Archivuje data, zdokonaluje výpočty, umožňuje dokonalé zpracování zvuku, obrazu i textu, slouží k mezilidské komunikaci, je do konce prostředkem zábavy.

Obraťme tedy pozornost k tomu poslednímu, pro svět počítačů původně marginálnímu, nebo lépe řečeno k doplňkové roli počítačů – zábavě.
Hry, připravované k provozování na po čí ta či, jsou v dnešním světě stále běžnější. Užívá je ponejvíce mladá generace. I když počítače nejsou ještě u nás lacinou „hračkou“, přesto spousta rodičů podléhá pokušení nebo přemlouvání dítěte k jeho koupi. Není to celkem špatný úmysl. Idea počítačových her, podobně jako zábavy jiného charakteru, obsahuje mnohé hodnoty. Dobrou vlastností počítačových her je nepochybně to, že:
1. přibližují práci s počítačem, osvojují klávesnici,připravují na budoucí práci s ním
2. probouzejí obrazotvornost
3. zdokonalují manuální zručnost
4. vychovávají
5. poskytují určitý druh uvolnění a pocit satisfakce

Programová nabídka představuje různé druhy počítačových her, které můžeme rozdělit na dva typy: logické a fabulační.
K logickým hrám patří všechny druhy her známé po celém světě a provozované v neelektronické podobě. Například pasiáns, bridž, šachy, domino atd.
Fabulační hry jsou takové, které před stavu jí spletenec jakýchsi událostí. Najdeme mezi nimi: hry sportovní, simulátory (vyvolávají iluzi např. jízdy automobilem), hry komiksové, kruté, strategické hry, science-fiction, pornografické.
Na počítačovém trhu jsou nejvíce rozšířeny hry, jejichž hlavním posláním je ukrutnost, válka, zabíjení. V těchto případech samotný audiovizuální tvar vede k zamyšlení. Temné barvy, krvavá červeň, strach vyvolávající hudba, hlasy mučených lidí vytváří atmosféru hrůzy a hororu. Společně s tímto obrazem jsou předávány antihodnoty. Tyto hry patří k druhu „bij – zabij“ (vedou ke krutosti), „wolfsteinů“ (učí nenávisti) a her „démonických“ (prezen tu jí zlo, satana).
Dalším, nebezpečnějším druhem počítačových her jsou tzv. hry „ohlupující“. Je jich mnoho. Jsou banální již svými funkčními mechanismy. Společným motivem všech je ničení elementů umístěných na obrazovce. Tyto hry nezanechávají nic ve vědomí hrající osoby, kromě intelektuální prázdnoty. Zabírají mnoho času, vtahují, zanechávají pouze po cit únavy.
Existuje druh počítačových her s fantastickými obsahy. Jde o počítačovou verzi mytologie. Nebylo by na nich nic diskvalifikujícího nebýt toho, že je to právě počítač, kdo uvádí do světa fikcí a neskutečných dějů, jako kdyby to byla pravda. Vede to ke stírání hranice mezi tím, co je fiktivní, a tím, co je reálné, mezi realitou a fantazií. V tomto druhu her se náboženské nauky mísí s výmysly autorů.

Počítačová pornografie a erotické hry jsou jedním ze způsobů destruktivního působení na osobnost hráče. Počítačová pornografie se rozrůstá do mnoha forem. Nejjednodušší reprezentují různé skládačky, puzzle, obrázky. Další, které nalézáme na trhu, jsou hry trestající, v nichž je prohra splácena ob na že ním hrdiny hry. Známá jsou také „elektronická rande“. Novou formou erotických počítačových her je „cybersex“, tedy elektronická erotika. Spočívá v provádění sexu „na dál ku“, prostřednictvím vysílání a přijímání audiovizuálních sdělení pomocí počítačové sítě. Šokující formou je také všeobecně již rozšířená „Virtual Reality“, čili erotické pocity vyvolané užitím speciálních aparátů napojených na počítač.

Jak vidět z předešlých analýz, požitek z počítačových her má relativní charakter. Záleží na obsahu, který je hrou prezentován a na množství času stráveného s ní. Rodiče často neznají nástrahy, které číhají na jejich ratolesti v podobě počítačových her, modemů a internetových spojení. Samozřejmě není možné démonizovat vlastnění a užívání počítače. Je třeba však brát v úvahu nebezpečí, jaká mohou s sebou nést některé formy jeho užívání. Je třeba věnovat více pozornosti tomu, co si naše děti hrají.

Přednáška na konferenci Člověk a média 24. 4. 2004