Menšinové stanovisko člena Rady České televize Radka Mezuláníka ze dne 12. 12. 2012

1. Nesouhlas s odpovědí paní Ljubě Hájkové
2. Nesouhlas s odpovědí panu Bohuslavu Sobotkovi
3. Nesouhlas s odpovědí panu Michalu Novému
4. Nesouhlas s reakcí na dopis RRTV
5. Nesouhlas s návrhem “standardní” reakce na žádosti o informace podle zák. 106/1999 Sb.

Ad 1.

Stížnost Ljuba Hájková č.j. 340/12

V odpovědi Rady ČT stěžovatelce se píše:

"Informace o tom, že zařízení v provozovně paní Ljuby Hájkové je upravený televizní přijímač, který není schopen přijímat televizní vysílání, byla České televizi předána až v únoru 2011, tj. až 2 roky po podání žaloby.

Od té doby paní Ljuba Hájková korespondovala s AK Kalcso s požadavkem na mimosoudní ukončení případu, v září 2012 obdržela návrh mimosoudního vyrovnání, se kterým zřejmě nesouhlasila, a proto se obrátila na Radu ČT.

Po prostudování a posouzení všech podkladů vydala Česká televize advokátní kanceláři Dr. Kalcsa dne 16. 11. 2012 pokyn na zpětvzetí žaloby na paní Ljubu Hájkovou.

Rada České televize je přesvědčena, že závěr vysvětlení je pro Vás přijatelný."

To znamená, že v provozovně paní Hájkové byl nalezen při kontrole v září 2008 neevidovaný televizní přijímač, u kterého nebylo zkontrolováno na místě, zda je "technicky způsobilý přijímat televizní signál". A na základě takto chabého právního důvodu byla udělena majitelce přirážka, přirážka byla soudně vymáhána a následně v září 2012 obdržela majitelka návrh mimosoudního vyrovnání s ČT, se kterým nesouhlasila, proto ČT vzala žalobu zpět. Kdo uhradí několikaletou právní bitvu stěžovatelky, kdo jí poskytne náhradu za ztracený čas? Opravdu stačí jedna věta předsedy Rady "Rada České televize je přesvědčena, že závěr vysvětlení je pro Vás přijatelný…"?

Dle mého názoru nikoliv. Takového "vysvětlení" není a nemůže být přijatelné. Česká televize, respektive její zaměstnanci (včetně členů Rady) jsou povinni se řídit Kodexem ČT. Ten v Čl. 3, nazvaném "Poplatník televizního poplatku - otevřený vztah" říká:

3.2 Česká televize poskytne každé fyzické nebo právnické osobě na požádání pravdivé informace vážící se k právům a povinnostem platit televizní poplatek.

Česká televize se zjevně dopustila vůči stěžovatelce neprávního jednání. Je spravedlivé, aby stěžovatelku za tuto újmu v přiměřeném rozsahu odškodnila.

Navrhuji proto k tomuto bodu tato zvláštní usnesení:

• Rada se omlouvá stěžovatelce za neoprávněné vymáhání přirážky k poplatku a doporučuje důrazně generálnímu řediteli, aby v rámci své kompetence rozhodl o přiznání odškodnění stěžovatelky za ušlý čas, administrativní a právní újmu ve výši neoprávněně požadované přirážky (částky 10000 Kč) jako omluvy České televize.
• Rada doporučuje generálnímu řediteli, aby stejnou částku vymáhal po pracovnících, kteří prováděli v roce 2008 kontrolu nedbale a nezjistili na místě, že se jedná o upravený televizní přijímač, který není schopen přijímat televizní vysílání a tudíž není dle zákona technicky způsobilý k příjmu televizního vysílání a nepravdivě informovali stěžovatelku, že je povinna platit z tohoto přijímače poplatek. Neboť s tím tito pracovníci dopustili porušení bodu 3.2 Kodexu, které je zároveň porušením zákoníku práce.
• Rada doporučuje generálnímu řediteli, aby provedl školení pracovníků oddělení pro vymáhání televizních poplatků, aby se podobný incident už nemohl opakovat.

Ad 2

Bohuslav Sobotka – předseda České strany sociálně demokratické č.j. 359/12

Odpověď Rady ČT je věcně nesprávná. Není pravda, že Radě je známo jen to, co je uvedeno v dopisu. Radě i veřejnosti je známo daleko víc. Mimo jiné je jí známa (nebo by měla být známa) analýza Josefa Šlerky, která potvrzuje původně zjištění Michala Škopa a jeho kolegů.

Stížnosti plátců televizních poplatků je nutné především analyzovat, poté řešit a vyvozovat z nich důsledky, navrhovat opatření, vydávat doporučení. Rada měla ČT nejdříve požádat o vyjádření a požadované podklady.

Je správné, že generální ředitel podal trestní oznámení na neznámého pachatele. Ten se pravděpodobně v souladu se závěry předběžného výzkumu Josefa Šlerky, zveřejněného Českou televizí, dopustil 4. října porušení § 257a trestního zákona, konkrétně poškození a zneužití záznamu na nosiči informací v úmyslu zvýhodnit podvodným způsobem hosta vysílání ČT. Telefonní operátoři, jejichž prostřednictvím k podvodnému hlasování nejspíše došlo, jsou povinni policii vydat dle zákona o elektronických komunikacích archivované údaje a policie je schopna ztotožnit operátorem dynamicky přidělené IP adresy s majiteli telefonních účtů.

Oproti tomu se pan Michal Škop nedopustil žádného trestného činu, neboť nebyl naplněn jeden ze znaků: úmysl. Pan Škop pouze názorně demonstroval možnosti, jakými lze napadnout a ovlivnit hlasování, postup zveřejnil a vyvolal tak celospolečenskou debatu. Škopovi je třeba jménem veřejnosti poděkovat, což měla mimo jiné udělat Rada a neudělala.

Rada měla doporučit generálnímu řediteli, aby stejným způsobem prověřil všechna ostatní hlasování v pořadech Hydepark. Což také neučinila a tak nejspíše i trestní oznámení generálního ředitele se týká pouze jednoho pořadu..?

Rada ovšem měla zejména doporučit generálnímu řediteli, aby se Česká televize napříště zdržela jakéhokoliv hlasování diváků o "popularitě" nebo "souhlasu" s názory hostů jakéhokoliv pořadu či na stránkách ČT, neboť nevypovídají o reprezentativních názorech veřejnosti, vedou k bulvarizaci pořadů a jsou techniky oklamatelné různými podvodnými a hackerskými praktikami.

Rada měla doporučit generálnímu řediteli, aby například jedno vydání pořadu Hydepark bylo věnováno právě těmto útokům a vysvětlením odborníků, v čem jsou "hlasování" a "ankety" v médiích či elektronické petice zneužitelné, zavádějící a proč nejsou vyjádřením reprezentativního názoru veřejnosti a tudíž nejsou ani přípustné dle Kodexu ČT. Tím nejlépe ČT naplní oprávněný požadavek předsedy Rady "znemožnit, aby byla veřejnost svévolně uváděna v omyl" a poskytne v tomto případě adekvátní veřejnou službu. Veřejnost má právo na objektivní informace.

Jsem přesvědčen o tom, že požadavek pana Bohuslava Sobotky na zveřejnění všech IP adres internetových útoků na pořad Hydepark a nezávislé prozkoumání je oprávněný. Pan Sobotka má pravdu v tom, že pokud by se tyto informace potvrdily, šlo by o zcela nepřípustné a vážné politické ovlivňování veřejnoprávního média s cílem zneužít ho k nelegální politické propagandě.

Pan Sobotka má pravdu, že nezávislost a objektivita České televize jako média veřejné služby byla touto kauzou vážně narušena a jediný způsob, jak dosáhnout nápravy, je maximální míra transparentnosti při vyšetření této věci a co nejúplnější informování veřejnosti. A kontrola činnosti veřejností je jediný důvod existence této Rady.

Ad 3

Opět věcně nesprávná odpověď. Pan Michal Nový zaslal Radě ČT stížnost na generálního ředitele pro porušení § 16a zákona č. 106/1999 Sb. – neposkytnutí informací ve lhůtě bez vydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti.

K tomuto porušení zákona prokazatelně došlo, když ČT reagovala teprve tehdy, když na Radu ČT dorazila stížnost pana Nového.

Dle mého názoru Česká televize je povinna jednat jako povinná osoba dle § 2 odst. 1. zákona 106/1999 Sb. a to ve lhůtě, kterou jí zákon ukládá.

Rada měla na základě stížnosti pana Nového vydat generálnímu řediteli ČT Petru Dvořákovi upozornění na porušení zákona, ke kterému došlo ze strany ČT nedodržením zákonné lhůty pro odpověď podle zákona č. 106/1999 Sb.

Rada ČT měla doporučit GŘ Petru Dvořákovi aby věnoval náležitou pozornost všem dalším žádostem podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Rada měla vyjádřit přesvědčení, že Česká televize je povinna informace požadované panem Michalem Novým v plném rozsahu poskytnout a doporučit generálnímu řediteli požadované informace poskytnout zveřejněním dle §4 odst. 2 způsobem umožňujícím dálkový přístup.

V těchto intencích pak měla být formulována odpověď panu Novému.

Ad 4

Odpověď Radě pro rozhlasové a televizní vysílání

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání požádala svým dopisem Radu České televize o součinnost a zprostředkování poskytnutí informací o tom, jakým způsobem ČT v roce 2012 naplňuje ve svém vysílání požadavky § 31 odst. 4 zákona 231/2001 Sb., který ukládá povinnost provozovatele ze zákona sestavovat programovou skladbu tak, aby ve svém vysílání poskytoval vyváženou nabídku pro všechny obyvatele se zřetelem na jejich věk, pohlaví, barvu pleti, víru, náboženství, politické či jiné smýšlení, národnostní, etnický nebo sociální původ a příslušnost k menšině.

Tyto informace totiž Česká televize zcela nepochopitelně odmítla RRTV poskytnout s nesmyslným odvoláním na dohodu Rady ČT a RRTV.

Rada měla vydat upozornění generálnímu řediteli ČT Petru Dvořákovi na povinnosti provozovatele vysílání ze zákona vůči správnímu orgánu a vyzvat jej, aby požadované informace neprodleně a v požadovaném termínu RRTV poskytl.

Následně v tomto smyslu informovat RRTV.

Podobně jako RRTV kontroluje dodržování licenčních podmínek u soukromých provozovatelů vysílání, stejně tak má povinnost kontrolovat dodržování zákona u vysílatelů ze zákona, tedy i České televize.

RRTV nežádala žádné metodiky a koncepce, stejně jako nežádala kompletní zprávu za rok 2012, ale pouze sdělení, jakým způsobem Česká televize v roce 2012 naplňuje ve svém vysílání požadavky § 31 odst. 4 zákona č. 231/2011 Sb..

Nic více a nic méně.

Ad5

V materiálech Rady ČT k dalším žádostem o informace týkající se honorářů je návrh pana předsedy na jednotné obecné stanovisko:

“Honoráře a jiné odměny spolupracovníků České televize jsou vázány na klausuli, která v písemně uzavřené smlouvě ukládá oběma smluvním stranám mlčenlivost, pokud jde o některé údaje obsažené ve smlouvě, například o údaje o výši honoráře nebo odměny, a to pod výslovně uvedenou sankcí. Rada České televize proto nepovažuje za možné nabádat kteroukoli ze smluvních stran, aby smlouvu porušily. Úpravu této situace může přinést jedině zákon, případně výrok nezávislého soudu.”

Vyslovuji zásadní nesouhlas s touto formulací.

Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v § 8b (Příjemci veřejných prostředků) odst. 3 jasně definuje rozsah základních osobních údajů o osobě, které povinný subjekt poskytl veřejné prostředky: jméno, příjmení, rok narození, obec, kde má příjemce trvalý pobyt, výše, účel a podmínky poskytnutých veřejných prostředků.

Pokud Česká televize uzavírala s příjemci veřejných prostředků smlouvy v rozporu s tímto zákonem, pak jsou tyto smlouvy v tomto ustanovení právně nulitní a neplatné. Smlouva nestojí nad zákonem. 

Votum separatum k hlasování Rady ČT dne 21. 11. 2012

Jsem nadále přesvědčen o oprávněnosti stížnosti pana T. Němečka a jeho právu na požadované informace, stejně jako o porušení Kodexu ČT generálním ředitelem Petrem Dvořákem. Rada ČT dala svým hlasováním najevo, že upřednostňuje zájem generálního ředitele utajovat informace před právem veřejnosti na získávání a šíření informací o využívání veřejných prostředků. Pro další podobné případy trvám na svém původním návrhu usnesení.

V reakci na stížnost pana Tomáše Němečka 

na postup generálního ředitele ČT Petra Dvořáka 

– nerespektování rozsudku Městského soudu v Praze -

navrhuji zařadit na program jednání Rady ČT následující usnesení:

"Rada vydává písemné upozornění dle § 9 odst. 7 na porušení obecně závazného právního předpisu generálním ředitelem ČT Petrem Dvořákem, neboť generální ředitel svým jednáním, spočívajícím v ignorování pravomocného rozsudku Městského soudu č.j. 343/12,  porušil článek 26.1 Kodexu ČT tím, že svým jednáním zamezil stěžovateli právo šířit a přijímat informace. Tím generální ředitel porušil i respekt k povinnostem instituce dle obecně platných právních předpisů, zejména zákon 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, neboť dle nálezu III. US 672/02 a navazujícího nálezu I. ÚS 260/06, stejně jako rozsudku NSS 5 As 57/2010-79 a odstavce 34, 36 a 38 rozhodnutí NSS 0102 1As 100/2011 ve věci Kasík versus Český rozhlas analogicky je Česká televize veřejnou institucí (resp. veřejným ústavem) hospodařící s veřejnými prostředky  a dle Směrnice Evropské  Komise 80/723/EHS ze dne 25. června 1980 o zprůhlednění finančních vztahů mezi členskými státy a veřejnými podniky a o finanční průhlednosti uvnitř jednotlivých podniků, ve znění směrnice Komise 93/84/EHS a směrnice Komise 2000/52/ES, a navazujícího Sdělení  Evropské Komise o použití pravidel státní podpory na veřejnoprávní vysílání 2001/C 320/04 je veřejným podnikem, jehož veškeré příjmy jsou veřejnou podporou.

Z formulace základního definičního § 2 a § 11 zákona 483/1991 Sb. o České televizi, vyplývá, že Česká televize je oprávněna činit za peníze plátců televizního poplatku pouze činnosti, spočívající v zajištění a provádění veřejné služby.

Podle ustanovení 26.1 Kodexu Česká televize musí vystupovat v soudních sporech a správních řízeních, které vyplynou z její činnosti, tak, aby  v souladu s právním řádem přispívala především k obhajobě svobody projevu a práva šířit a přijímat informace. Česká televize je povinnou osobou k poskytnutí informací dle zák. 106/1999 Sb.

Rada vyzývá generálního ředitele, aby respektoval pravomocný rozsudek   Městského soudu č.j. 343/12, neboť je závazný a je navíc ve veřejném zájmu. Rada vyzývá generálního ředitele, aby rozsudek neprodleně naplnil.

Rada doporučuje generálnímu řediteli zveřejnit hrubou mzdu včetně odměn, bonusů a přiznaných naturálních požitků všech zaměstnanců na 1. a 2. stupni řízení včetně osoby generálního ředitele vždy do 30 dnů za výplatní období, nejpozději však do 30. 6. následujícího roku způsobem umožňujícím dálkový přístup na stránkách České televize. Do 30. 10. 2012 pak Rada doporučuje generálnímu řediteli zveřejnit výše uvedené údaje u výše uvedených osob za rok 2011 a první polovinu roku 2012."

Blahopřeji a děkuji divákům České televize, že umí rozeznat kvalitu a zachovávají si vysoké nároky na její produkci.
Doporučuji vysílat další díly seriálu Ententýky 
s informační lištou a textem:
"Vážení diváci,
za Vaše peníze jsme vyrobili ukázku
jak nemá vypadat veřejná služba ČT"

Návrhy usnesení

které jsem přednesl na zasedání Rady ČT 26. 9. 2012 v Brně

a které navrhuji k projednání na zasedání Rady ČT 10. 10. 2012

Rada ČT doporučuje GŘ aby zveřejnil na internetových stránkách ČT všechny informace týkající se výběru agentur, které pro pořad OVM Speciál zajišťují předvolební průzkumy, včetně smluv a jejich příloh, detailní a úplné metodiky (včetně způsobu a odpovědnosti za slučování odpovědí respondentů) vedoucí ke zveřejňovaným údajům, s přesným  označením těch míst, která agentury považují za své know-how (obchodní tajemství), které není známo ani pracovníkům ČT a kompletní primární data výzkumů ve formátu SPPS a podrobné komentované výsledky stranických preferencí, a to po jednotlivých krajích.

Rada doporučuje generálnímu řediteli, aby tak učinil ještě před termínem nadcházejících  voleb.

Rada ČT ukládá Dozorčí komisi aby v souladu s § 8 odst 1 písm. c) , zákona o ČT, prověřila zda se Česká televize nevypsáním veřejné soutěže na předvolební průzkumy dle zákona o zadávání veřejných zakázek a uzavřením smluv bez výběrového řízení nedopustila porušení trestního zákona, zvláště v paragrafech Porušení povinnosti při správě cizího majetku (§ 220 a 221), Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§ 248), případně dalších (§ 256, 257).

Navrženo na zasedání Rady ČT dne 26. 9. 2012 v Brně

Radek Mezuláník

Zmatečné hlasování Rady ČT dne 26. 9. 2012

GŘ ČT předložil Radě ČT Návrh na změnu rozpočtu ČT na rok 2012.
K tomuto návrhu jsem v řádném termínu předložil připomínky a žádost o doplnění některých údajů (viz příspěvek ze dne 19. 9.) a k tomuto Návrhu se také vyjádřila Dozorčí komise.

26. 9. na zasedání Rady ČT v Brně se však objevil, bez předchozího projednání v Radě i Dozorčí komisi, návrh na usnesení:

"Rada schvaluje Návrh na změnu Rozpočtu ČT vyplývající z plnění rozpočtu na rok 2012 za 1. pololetí v oblasti nákladů a výnosů, vzniklou převedením 180 externistů do pracovního poměru, a snížení plánovaného objemu investičních výdajů za rok 2012 o 100 milionů Kč na částku 480 mil. Kč."

Snížení objemu investičních výdajů v roce 2012 o 100 milionů nebylo součástí Návrhu GŘ na změnu rozpočtu a nebylo řádně projednáno.

Neplnění plánu investic svědčí pouze o neschopnosti současného managementu - buď plnit vlastní rozpočet, nebo sestavit rozpočet.

--------------------------------

Usnesení č. DK 66/10/12

DK obdržela záměr změny rozpočtu České televize na rok 2012. Podstatou navrhované změny je realokace plánovaných nákladů mezi jednotlivými rozpočtovými kapitolami, kterou nedojde ke změně celkového objemu nákladů a výnosů plánovaných na rok 2012.

První změnou je převedení 180 osob, které do současné doby spolupracovaly s Českou televizí jako externisté do zaměstnaneckého poměru. V roce 2012 si tato změna vyžádá posílení rozpočtové kapitoly Mzdy a zákonné pojištění ke mzdám o 41 mil. Kč. Navýšení bude alikvotně vykryto z kapitol Výrobní úkol (-10 mil. Kč) a Ostatní režijní náklady (-31 mil. Kč), které přímo souvisí s náklady na externisty.

Tato změna vychází z provedené analýzy činnosti fyzických osob externě spolupracujících s Českou televizí, která upozorňuje na možný rozpor s § 2 Zákoníku práce, který definuje závislou práci. Analýze externích spolupracovníků v ČT předcházela konzultace vedoucí PeÚ s ředitelkou pobočky Úřadu práce Hlavního města Prahy a lektorkou pracovního práva, s právníkem Oblastního inspektorátu práce Prahy a Ministerstvem práce a sociálních věcí. Na základě pohovorů bylo identifikováno 178 pozic, které zastávají externisté a jejichž činnosti vykazuje znaky závislé činnosti a lze tuto formu spolupráce považovat za naplňování modelu švarcsystému. U dalších externích pozic bylo zjištěno, že taková činnost (práce) bude pro ČT ekonomicky výhodnější, pokud bude zajištěna konkrétní činností interního zaměstnance (např. režisér událostí). Z těchto důvodů dojde k převedení 180 osob do stavu ČT a tím k navýšení kapitoly Mzdy a zákonné pojištění ke mzdám o + 41 mil. Kč z kapitol Výrobní úkol a Ostatní režijní náklady.

Druhá změna, která souvisí s realokací nákladů, se týká posílení výrobního úkolu v oblasti vlastní výroby – dramatické tvorby o 40 mil. Kč, na které budou použity úspory režijních nákladů (-40 mil. Kč) za 1. pololetí roku 2012. Vzhledem k přesunutí 10 mil. Kč z této kapitoly do kapitoly Mzdy a zákonné pojištění ke mzdám a následnému navýšení kapitoly o 40 mil. Kč z úspor režijních nákladů za 1. pololetí 2012, dojde v konečném důsledku k navýšení rozpočtu vlastní výroby o 30 mil. Kč.

Dozorčí komise na základě předložené informace doporučuje Radě České televize, aby návrh na Úpravu Rozpočtu České televize na rok 2012 schválila.

September 21st is Media Ethics Day

September 21st is Media Ethics Day

And perhaps even:

Code of Practice

The Press Complaints Commission is charged with enforcing the following Code of Practice which was framed by the newspaper and periodical industry and ratified by the Press Complaints Commission in April 1994.

All members of the press have a duty to maintain the highest professional and ethical standards. In doing so, they should have regard to the provisions of this Code of Practice and to safeguarding the public's right to know.

Editors are responsible for the actions of journalists employed by their publications. They should also satisfy themselves as far as possible that material accepted from non-staff members was obtained in accordance with this Code.

While recognizing that this involves a substantial element of self-restraint by editors and journalists, it is designed to be acceptable in the context of a system of self-regulation. The Code applies in the spirit as well as in the letter.

It is the responsibility of editors to co-operate as swiftly as possible in PCC enquiries.

Any publication which is criticised by the PCC under one of the following clauses is duty to print the adjudication which flows in full and with due prominence.

1. Accuracy

i) Newspapers and periodicals should take care not to publish inaccurate, misleading or distorted material.

ii) Whenever it is recognized that a significant inaccuracy, misleading statement or distorted report has been published, it should be corrected promptly and with due prominence.

iii) An apology should be published whenever appropriate.

iv) A newspaper or periodical should always report fairly and accurately the outcome of an action for defamation to which it has been a party.

2. Opportunity to reply

A fair opportunity for reply to inaccuracies should be given to individuals or organizations when reasonably called for.

3. Comment, conjecture and fact

Newspapers, whilst free to be partisan, should distinguish clearly between comment, conjecture and fact.

4. Privacy

Intrusions and enquires into and individual's private life without his or her consent including the use of long-lens photography to take pictures of people on private property without their consent are not generally acceptable and publication can only be justified when in the public interest.

Note: Private property is defined as any private residence, together with its garden and outbuildings, but excluding any adjacent fields of parkland. In addition, hotel bedrooms (but not other areas in a hotel) and those parts of a hospital or nursing home where patients are treated or accommodated.

5. Listening devices

Unless justified by public interest, journalists should not obtain or publish material obtained by using clandestine listening devices or by intercepting private telephone conversations.

6. Hospitals

i) Journalists or photographers making enquires at hospitals or similar institutions should identify themselves to a responsible executive and obtain permission before entering non-public areas.

ii) The restrictions on intruding into privacy are particularly relevant to enquires about individuals in hospitals or similar institutions.

7. Misrepresentation

i) Journalists should not generally obtain or seek to obtain information of pictures through misrepresentation or subterfuge.

ii) Unless in the public interest, documents and photographs should be removed only with the express consent of the owner.

iii) Subterfuge can be justified only in the public interest and only when material cannot be obtained by any other means.

8. Harassment

i) Journalists should neither obtain nor seek to obtain information or pictures through

intimidation or harassment.

ii) Unless their enquires are in the public interest, journalists should not photograph individuals on private property (as defined in the note to Clause 4) without their consent; should not persist in telephoning or questioning individuals after having been asked to desist; should not remain on their property after having been asked to leave and should not follow them.

iii) It is the responsibility if editors to ensure that these requirements are carried out.

9. Payment for articles

Payment or offers of payment for stories, pictures of information, should not be made directly or through agents to witnesses or potential witnesses in current criminal proceedings or to people engaged in crimes or to their associates - which includes family, friends, neighbors and colleagues - except where the material concerned ought to be published in the public interest and the payment is necessary for this to be done.

10. Intrusion into grief or shock

In cases involving personal grief or shock, enquires should be carried out and approaches made with sympathy and discretion.

11. Innocent relatives and friends

Unless it is contrary to the public's right to know, the press should generally avoid identifying relatives or friends of persons convicted or accused of crime.

12. Interviewing or photographing children

i) Journalists should not normally interview or photograph children under the age of 16 on subjects involving the personal welfare of the child, in the absence or without the consent of a parent or other adult who is responsible for the children.

ii) Children should not be approached or photographed while at school without the permission of the school authorities.

13. Children in sex cases

1)The press should not, even where the law does not prohibit it, identify children under the age of 16 who are involved in cases concerning sexual offences, whether as victims,

or as witnesses or defendants.

2) In any press report of a case involving a sexual offence against a child

i) the adult should be identified

ii) the term "incest" where applicable should not be used

iii) the offence should be described as "serious offences against young children" or similar appropriate wording

iv) the child should not be identified 

v) care should be taken that nothing in the report implies the relationship between the accused and the child

14. Victims of crime

The press should not identify victims of sexual assaults or publish material likely to contribute to such identification unless, by law, they are free to do so.

15. Discrimination

i) The press should avoid prejudicial or pejorative reference to a person's race, colour, religion, sex or sexual orientation or to any physical or mental illness or handicap.

ii) It should avoid publishing details of a person's race, colour, religion, sex or sexual orientation, unless these are directly relevant to the story.

16. Financial journalism

i) Even where the law does not prohibit it, journalists should not use for their own profit, financial information they receive in advance of its general publication, nor should they pass such information to others.

ii) They should not write about shares or securities in whose performance they know that they or their close families have a significant financial interest, without disclosing the interest to the editor of financial editor.

iii) The should not buy or sell, either directly or through nominees or agents, shares or securities about which they have written recently or about which they intend to write in the near future.

17. Confidential sources

Journalists have a moral obligation to protect confidential sources of information.

18. The public interest

Clauses 4,5,7,8 and 9 create exceptions which may be covered by invoking the public interest, such as

i) detecting or exposing crime or a serious misdemeanour

ii) protecting public health and safety

iii) preventing the public from being misled by some statement or action of an individual or organization.

In any cases raising issues beyond these three definitions the Press Complaints Commission will require a full explanation by the editor of the publication involved, seeking to demonstrate how the public interest was served.