Menšinové stanovisko člena Rady České televize Radka Mezuláníka ze dne 12. 12. 2012

1. Nesouhlas s odpovědí paní Ljubě Hájkové
2. Nesouhlas s odpovědí panu Bohuslavu Sobotkovi
3. Nesouhlas s odpovědí panu Michalu Novému
4. Nesouhlas s reakcí na dopis RRTV
5. Nesouhlas s návrhem “standardní” reakce na žádosti o informace podle zák. 106/1999 Sb.

Ad 1.

Stížnost Ljuba Hájková č.j. 340/12

V odpovědi Rady ČT stěžovatelce se píše:

"Informace o tom, že zařízení v provozovně paní Ljuby Hájkové je upravený televizní přijímač, který není schopen přijímat televizní vysílání, byla České televizi předána až v únoru 2011, tj. až 2 roky po podání žaloby.

Od té doby paní Ljuba Hájková korespondovala s AK Kalcso s požadavkem na mimosoudní ukončení případu, v září 2012 obdržela návrh mimosoudního vyrovnání, se kterým zřejmě nesouhlasila, a proto se obrátila na Radu ČT.

Po prostudování a posouzení všech podkladů vydala Česká televize advokátní kanceláři Dr. Kalcsa dne 16. 11. 2012 pokyn na zpětvzetí žaloby na paní Ljubu Hájkovou.

Rada České televize je přesvědčena, že závěr vysvětlení je pro Vás přijatelný."

To znamená, že v provozovně paní Hájkové byl nalezen při kontrole v září 2008 neevidovaný televizní přijímač, u kterého nebylo zkontrolováno na místě, zda je "technicky způsobilý přijímat televizní signál". A na základě takto chabého právního důvodu byla udělena majitelce přirážka, přirážka byla soudně vymáhána a následně v září 2012 obdržela majitelka návrh mimosoudního vyrovnání s ČT, se kterým nesouhlasila, proto ČT vzala žalobu zpět. Kdo uhradí několikaletou právní bitvu stěžovatelky, kdo jí poskytne náhradu za ztracený čas? Opravdu stačí jedna věta předsedy Rady "Rada České televize je přesvědčena, že závěr vysvětlení je pro Vás přijatelný…"?

Dle mého názoru nikoliv. Takového "vysvětlení" není a nemůže být přijatelné. Česká televize, respektive její zaměstnanci (včetně členů Rady) jsou povinni se řídit Kodexem ČT. Ten v Čl. 3, nazvaném "Poplatník televizního poplatku - otevřený vztah" říká:

3.2 Česká televize poskytne každé fyzické nebo právnické osobě na požádání pravdivé informace vážící se k právům a povinnostem platit televizní poplatek.

Česká televize se zjevně dopustila vůči stěžovatelce neprávního jednání. Je spravedlivé, aby stěžovatelku za tuto újmu v přiměřeném rozsahu odškodnila.

Navrhuji proto k tomuto bodu tato zvláštní usnesení:

• Rada se omlouvá stěžovatelce za neoprávněné vymáhání přirážky k poplatku a doporučuje důrazně generálnímu řediteli, aby v rámci své kompetence rozhodl o přiznání odškodnění stěžovatelky za ušlý čas, administrativní a právní újmu ve výši neoprávněně požadované přirážky (částky 10000 Kč) jako omluvy České televize.
• Rada doporučuje generálnímu řediteli, aby stejnou částku vymáhal po pracovnících, kteří prováděli v roce 2008 kontrolu nedbale a nezjistili na místě, že se jedná o upravený televizní přijímač, který není schopen přijímat televizní vysílání a tudíž není dle zákona technicky způsobilý k příjmu televizního vysílání a nepravdivě informovali stěžovatelku, že je povinna platit z tohoto přijímače poplatek. Neboť s tím tito pracovníci dopustili porušení bodu 3.2 Kodexu, které je zároveň porušením zákoníku práce.
• Rada doporučuje generálnímu řediteli, aby provedl školení pracovníků oddělení pro vymáhání televizních poplatků, aby se podobný incident už nemohl opakovat.

Ad 2

Bohuslav Sobotka – předseda České strany sociálně demokratické č.j. 359/12

Odpověď Rady ČT je věcně nesprávná. Není pravda, že Radě je známo jen to, co je uvedeno v dopisu. Radě i veřejnosti je známo daleko víc. Mimo jiné je jí známa (nebo by měla být známa) analýza Josefa Šlerky, která potvrzuje původně zjištění Michala Škopa a jeho kolegů.

Stížnosti plátců televizních poplatků je nutné především analyzovat, poté řešit a vyvozovat z nich důsledky, navrhovat opatření, vydávat doporučení. Rada měla ČT nejdříve požádat o vyjádření a požadované podklady.

Je správné, že generální ředitel podal trestní oznámení na neznámého pachatele. Ten se pravděpodobně v souladu se závěry předběžného výzkumu Josefa Šlerky, zveřejněného Českou televizí, dopustil 4. října porušení § 257a trestního zákona, konkrétně poškození a zneužití záznamu na nosiči informací v úmyslu zvýhodnit podvodným způsobem hosta vysílání ČT. Telefonní operátoři, jejichž prostřednictvím k podvodnému hlasování nejspíše došlo, jsou povinni policii vydat dle zákona o elektronických komunikacích archivované údaje a policie je schopna ztotožnit operátorem dynamicky přidělené IP adresy s majiteli telefonních účtů.

Oproti tomu se pan Michal Škop nedopustil žádného trestného činu, neboť nebyl naplněn jeden ze znaků: úmysl. Pan Škop pouze názorně demonstroval možnosti, jakými lze napadnout a ovlivnit hlasování, postup zveřejnil a vyvolal tak celospolečenskou debatu. Škopovi je třeba jménem veřejnosti poděkovat, což měla mimo jiné udělat Rada a neudělala.

Rada měla doporučit generálnímu řediteli, aby stejným způsobem prověřil všechna ostatní hlasování v pořadech Hydepark. Což také neučinila a tak nejspíše i trestní oznámení generálního ředitele se týká pouze jednoho pořadu..?

Rada ovšem měla zejména doporučit generálnímu řediteli, aby se Česká televize napříště zdržela jakéhokoliv hlasování diváků o "popularitě" nebo "souhlasu" s názory hostů jakéhokoliv pořadu či na stránkách ČT, neboť nevypovídají o reprezentativních názorech veřejnosti, vedou k bulvarizaci pořadů a jsou techniky oklamatelné různými podvodnými a hackerskými praktikami.

Rada měla doporučit generálnímu řediteli, aby například jedno vydání pořadu Hydepark bylo věnováno právě těmto útokům a vysvětlením odborníků, v čem jsou "hlasování" a "ankety" v médiích či elektronické petice zneužitelné, zavádějící a proč nejsou vyjádřením reprezentativního názoru veřejnosti a tudíž nejsou ani přípustné dle Kodexu ČT. Tím nejlépe ČT naplní oprávněný požadavek předsedy Rady "znemožnit, aby byla veřejnost svévolně uváděna v omyl" a poskytne v tomto případě adekvátní veřejnou službu. Veřejnost má právo na objektivní informace.

Jsem přesvědčen o tom, že požadavek pana Bohuslava Sobotky na zveřejnění všech IP adres internetových útoků na pořad Hydepark a nezávislé prozkoumání je oprávněný. Pan Sobotka má pravdu v tom, že pokud by se tyto informace potvrdily, šlo by o zcela nepřípustné a vážné politické ovlivňování veřejnoprávního média s cílem zneužít ho k nelegální politické propagandě.

Pan Sobotka má pravdu, že nezávislost a objektivita České televize jako média veřejné služby byla touto kauzou vážně narušena a jediný způsob, jak dosáhnout nápravy, je maximální míra transparentnosti při vyšetření této věci a co nejúplnější informování veřejnosti. A kontrola činnosti veřejností je jediný důvod existence této Rady.

Ad 3

Opět věcně nesprávná odpověď. Pan Michal Nový zaslal Radě ČT stížnost na generálního ředitele pro porušení § 16a zákona č. 106/1999 Sb. – neposkytnutí informací ve lhůtě bez vydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti.

K tomuto porušení zákona prokazatelně došlo, když ČT reagovala teprve tehdy, když na Radu ČT dorazila stížnost pana Nového.

Dle mého názoru Česká televize je povinna jednat jako povinná osoba dle § 2 odst. 1. zákona 106/1999 Sb. a to ve lhůtě, kterou jí zákon ukládá.

Rada měla na základě stížnosti pana Nového vydat generálnímu řediteli ČT Petru Dvořákovi upozornění na porušení zákona, ke kterému došlo ze strany ČT nedodržením zákonné lhůty pro odpověď podle zákona č. 106/1999 Sb.

Rada ČT měla doporučit GŘ Petru Dvořákovi aby věnoval náležitou pozornost všem dalším žádostem podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Rada měla vyjádřit přesvědčení, že Česká televize je povinna informace požadované panem Michalem Novým v plném rozsahu poskytnout a doporučit generálnímu řediteli požadované informace poskytnout zveřejněním dle §4 odst. 2 způsobem umožňujícím dálkový přístup.

V těchto intencích pak měla být formulována odpověď panu Novému.

Ad 4

Odpověď Radě pro rozhlasové a televizní vysílání

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání požádala svým dopisem Radu České televize o součinnost a zprostředkování poskytnutí informací o tom, jakým způsobem ČT v roce 2012 naplňuje ve svém vysílání požadavky § 31 odst. 4 zákona 231/2001 Sb., který ukládá povinnost provozovatele ze zákona sestavovat programovou skladbu tak, aby ve svém vysílání poskytoval vyváženou nabídku pro všechny obyvatele se zřetelem na jejich věk, pohlaví, barvu pleti, víru, náboženství, politické či jiné smýšlení, národnostní, etnický nebo sociální původ a příslušnost k menšině.

Tyto informace totiž Česká televize zcela nepochopitelně odmítla RRTV poskytnout s nesmyslným odvoláním na dohodu Rady ČT a RRTV.

Rada měla vydat upozornění generálnímu řediteli ČT Petru Dvořákovi na povinnosti provozovatele vysílání ze zákona vůči správnímu orgánu a vyzvat jej, aby požadované informace neprodleně a v požadovaném termínu RRTV poskytl.

Následně v tomto smyslu informovat RRTV.

Podobně jako RRTV kontroluje dodržování licenčních podmínek u soukromých provozovatelů vysílání, stejně tak má povinnost kontrolovat dodržování zákona u vysílatelů ze zákona, tedy i České televize.

RRTV nežádala žádné metodiky a koncepce, stejně jako nežádala kompletní zprávu za rok 2012, ale pouze sdělení, jakým způsobem Česká televize v roce 2012 naplňuje ve svém vysílání požadavky § 31 odst. 4 zákona č. 231/2011 Sb..

Nic více a nic méně.

Ad5

V materiálech Rady ČT k dalším žádostem o informace týkající se honorářů je návrh pana předsedy na jednotné obecné stanovisko:

“Honoráře a jiné odměny spolupracovníků České televize jsou vázány na klausuli, která v písemně uzavřené smlouvě ukládá oběma smluvním stranám mlčenlivost, pokud jde o některé údaje obsažené ve smlouvě, například o údaje o výši honoráře nebo odměny, a to pod výslovně uvedenou sankcí. Rada České televize proto nepovažuje za možné nabádat kteroukoli ze smluvních stran, aby smlouvu porušily. Úpravu této situace může přinést jedině zákon, případně výrok nezávislého soudu.”

Vyslovuji zásadní nesouhlas s touto formulací.

Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v § 8b (Příjemci veřejných prostředků) odst. 3 jasně definuje rozsah základních osobních údajů o osobě, které povinný subjekt poskytl veřejné prostředky: jméno, příjmení, rok narození, obec, kde má příjemce trvalý pobyt, výše, účel a podmínky poskytnutých veřejných prostředků.

Pokud Česká televize uzavírala s příjemci veřejných prostředků smlouvy v rozporu s tímto zákonem, pak jsou tyto smlouvy v tomto ustanovení právně nulitní a neplatné. Smlouva nestojí nad zákonem.