středa 8. ledna 2014

Návrh usnesení a stanoviska Rady ČT k podnětu zaměstnanců zpravodajství - bohužel nepřijato (1 pro, 8 proti, 5 se zdrželo)

Usnesení:
        Rada České televize vyjadřuje znepokojení nad informací některých zaměstnanců zpravodajství ČT, že jim bylo a je vedením redakce bráněno v plnění úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání a že docházelo k cenzorským zásahům či pokusům o ně ze strany šéfredaktora zpravodajství.
     Rada vyjadřuje jednoznačný názor, že takovéto praktiky nesmí být součástí práce veřejnoprávního média, není možné je tolerovat a žádá GŘ aby v této věci provedl náležitá opatření, včetně personálních, která budou podobné incidenty eliminovat a zajistí dodržování jak zákona o České televizi, tak zákona o rozhlasovém a televizním vysílání i Kodexu ČT.
        V této souvislosti Rada vyslovuje znepokojení nad tím, že ač byl GŘ o těchto problémech informován, tak v této věci nejednal a jeho nečinnost byla jedním z důvodů, proč se část zaměstnanců redakce zpravodajství obrátila na Radu ČT. Zde spatřuje Rada ČT zásadní manažerské pochybení GŘ ČT.
        Rada ČT vyjadřuje názor, že není v souladu s etikou a principem nezávislosti média veřejné služby, aby GŘ osobně zjišťoval názory politiků na práci moderátorů. Tento průzkum je možný pouze v přesně specifikovaných  souvislostech v rámci srovnání jednotlivých cílových skupin provedený nezávislou agenturou.
        Rada ČT vyslovuje znepokojení nad personální politikou GŘ ČT, která obsahuje prvky zastrašování a vyhrožování.  Rada vyzývá GŘ aby se vyvaroval všech těchto praktik a všechny zaměstnance, kteří byli nebo se cítí těmito praktikami poškozeni, aby se obrátili na Radu ČT.
        Rada v této souvislosti doporučuje GŘ  aby zrušil RGŘ č. 14 ze dne 6. 3. 2012, neboť není možné takto omezit svobodu projevu  zaměstnanců České televize, která hospodaří s veřejnými prostředky, zvláště těch, kteří se kriticky vyjadřují k poměrům uvnitř ČT, případně směřují kritiku k věcem obecného zájmu.
        Za nastalou situací ve zpravodajství ČT nelze udělat „tlustou čáru“, protože jde, pravděpodobně, o názorový střet dvou rozdílných pojetí žurnalistiky – liberální a konzervativní, které nemohou dlouhodobě koexistovat. Rada ČT proto navrhuje dlouhodobou mediaci moderovanou  externími odborníky a uspořádání nejméně dvou veřejných diskusí na půdě Parlamentu ČR o dalším pojetí a směřování veřejnoprávního zpravodajství a novinářské práce v České televizi.

Vzhledem k tomu, že GŘ nepředložil Radě ČT relevantní podklady, které by jednoznačně vyvracely podnět zaměstnanců zpravodajství a objasňovaly kořen, historii a důvody nastalé situace, Rada ČT vyslovuje toto stanovisko (s využitím vyjádření Komise pro etiku Syndikátu novinářů, ze dne 11. 12. 2013):
    Česká televize musí dostát požadavkům nestrannosti a objektivity. Objektivita je diskutabilní pojem, neboť manipulovat lze například zařazením či nezařazením příspěvků, formou jejich zpracování i jazykem.         Aby ČT obhájila svůj statut veřejnoprávnosti, tedy výjimečnosti v získávání zdrojů na trhu, musí být příkladem snahy o nestrannost.
    Nelze tedy například používat archivní materiály nebo dotáčky, aniž by bylo jasně řečeno, že je to archivní materiál. Není důležitý jen výsledek, který byl nakonec v televizi vysílán a který viděli diváci, ale hrubý materiál, který výsledku předcházel a způsob jeho zpracování.
    Co se týká vyváženosti nelze zase například argumentovat tím, že něco bylo v ČT 24 a něco v Událostech.   ČT 24 přes den i v podvečer nemá sledovanost jako hlavní večerní zprávy,  stejně jako takovou sledovanost nemají Události, komentáře. Proporčně může být zastoupení v pořádku, ale fakticky není.
        Existuje veřejný zájem – především ve vztahu k veřejně činným osobám – na ten se vždy může redaktor odvolat, v případě politiků a prezidenta tím spíše.
      Veřejnoprávní televize musí mít mechanismy, jak zabránit ovlivňování veřejnoprávního vysílání politiky.
    Přestože to v ČR není nikde zakotveno, bylo by dobré využívat, podobně jako v zahraničí (Francie, Británie) klauzuli svědomí, která říká, že se na ni novinář může odvolat, když nesouhlasí s názorem nadřízeného nebo majitele. Veřejnoprávní TV je financována z televizních poplatků, které platí televizní poplatníci, bez rozdílu zda ČT sledují nebo ne  – majitelem ČT je veřejnost. Takže, pokud redaktor s nějakým postupem nesouhlasí, měl by mít možnost požádat o rozhodnutí nezávislého arbitra.
    Rada ČT v této chvíli plní i tuto funkci  arbitra, ke kterému mají možnost odvolat se jak redaktoři, tak diváci. Otázka ovšem zní, zda je opravdu  nezávislá. O tom musí rozhodnout veřejnost prostřednictvím volených zástupců.

    Rada musí i nadále sledovat, jak bude zacházeno s autory podnětu. Jakmile bude podezření, že jsou šikanováni, má o tom být veřejnost informována.